10)The Divine Arrival: The Miraculous Birth of Bhagwan Venkatesh

Bhagwan Venkatesh

Bhagwan Venkatesh, often referred to as Bhagwan Venkateswara or Balaji, is held in high regard by Hinduism, especially in the southern Indian state of Andhra Pradesh. He is regarded as a manifestation of Lord Vishnu, the universe’s protector. The pinnacle of heavenly compassion and mercy is revered in Bhagwan Venkatesh.

The revered temple of Bhagwan Venkatesh, also known as Tirumala Tirupati Temple, situated in the Tirumala hills close to Tirupati, Andhra Pradesh, is considered one of the most popular pilgrimage destinations in the world. The temple is visited by people from all over the world to pray and seek the blessings of Bhagwan Venkatesh.

Story Of Bhagwan Venkatesh about his Birth

A divine birth gave rise to Bhagwan Venkatesh, also known as Lord Venkateswara or Balaji, and his story is one of grace and devotion. The narrative begins in a heavenly world, where a holy prophecy was bestowed upon Lord Vishnu, the universe’s protector.

In accordance with the prophecy, human form will be assumed by Lord Vishnu during the Kali Yuga, an era of darkness and strife, for the purpose of bringing comfort and redemption to humanity. The decision to become Srinivasa, a human prince, in the region that is now Andhra Pradesh, India, was made by Lord Vishnu in accordance with this prophecy.

Lord Vishnu came into human embodiment as the son of King Akasha Raja and Queen Dharani Devi. In his human form, Srinivasa evolved into a personification of heavenly qualities, encompassing grace, discernment, and compassion. His fame grew immensely, and his celestial presence attracted countless followers.

During his time on earth, Srinivasa encountered Padmavati, a stunning princess hailing from the prestigious Narayanapuram kingdom. The instant their eyes met, an unbreakable bond of love and loyalty was forged. With unwavering determination to wed her, Srinivasa approached King Akasha Raja, seeking his consent to marry Padmavati.

During his time on earth, Padmavati, a lovely princess from the renowned Narayanapuram kingdom, was encountered by Srinivasa. The meeting of their eyes resulted in the formation of a solid bond of love and loyalty. Seeking permission to marry her, Srinivasa approached Padmavati’s father, King Akasha Raja.

Despite the overwhelming difficulty, help was sought by Srinivasa from Kubera, the celestial treasurer. Upon hearing Srinivasa’s request, inspiration was drawn from his devotion by Kubera, who granted him the loan required to fulfill the king’s demand. A mission to repay the debt and accomplish his goals was embarked upon by Srinivasa.

But despite the best efforts put forth by him, it was observed by Srinivasa that the debt was experiencing exponential growth. As followers flocked to him seeking redemption and benefits, their contributions surpassed what could be repaid by him. Upon realization that the endeavor was unattainable, a profound state of contemplation was entered by Srinivasa.

A great plan was revealed by Lord Vishnu during his meditation. It was stated that Bhagwan Venkatesh’s form would be assumed by him to receive offerings from followers on Earth, aiding in the repayment of the debt. Assurance was received by Srinivasa from Lord Vishnu that offerings made to him out of genuine devotion would hold significant value and would bestow blessings upon the followers.

As a consequence of this heavenly intervention, the avatar in which Lord Vishnu would be revered on Earth became Bhagwan Venkatesh. The revered Tirumala Tirupati Temple, the abode of Bhagwan Venkatesh, was constructed in the Tirumala hills near Tirupati, Andhra Pradesh. People from all walks of life, devoted to him, embarked on pilgrimages to receive his divine graces and to repay the debt.

The renowned statue of Bhagwan Venkatesh is stood majestically within the Tirumala Tirupati Temple, with four arms holding a conch shell, a discus, a lotus, and a mace. The pinnacle of celestial beauty and grace is exuded by him, and he is adorned with lavish jewelry.

To this day, the temple is visited by millions of devotees who come with utmost devotion and reverence. The atmosphere is saturated with spiritual energy as the air is filled with hymns and prayers. Long queues are stood in by devotees, as they await their turn for a glimpse of Bhagwan Venkatesh, firmly believing that his divine darshan can bestow upon them salvation and liberation from the cycle of birth and death.

The shrine continues to be held in the highest respect and devotion by millions of devotees to this day. The air is flooded with hymns and prayers, infusing it with spiritual vitality. With the belief that their redemption and liberation from the cycle of birth and death can be brought about by Bhagwan Venkatesh’s heavenly darshan, devotees are waited for in lengthy lines to catch a glimpse of him.

In addition to the heavenly favor of Lord Vishnu being demonstrated, a profound spiritual lesson is also offered by the tale of Bhagwan Venkatesh. The value of persistent dedication, the effectiveness of genuine surrender, and the benefits arising from deeds of selflessness are taught by it. Bhagwan Venkatesh is a ray of hope that imparts love, compassion, and spiritual upliftment to his followers.

The captivating story of Bhagwan Venkatesh’s divine birth still moves millions of people, nurturing a strong sense of devotion and spiritual kinship within them. In order to obtain Bhagwan Venkatesh’s heavenly blessings and to see their wishes fulfilled, the temple of Lord Venkatesh is journeyed to by devotees, making it an enduring holy pilgrimage site.

Bhagwan Venkatesh

Mantra of Bhagwan Venkatesh

The mantra of Bhagwan Venkatesha in Sanskrit is:

“ॐ नमो वेङ्कटेशाय”

Pronounced as:

“Om Namo Venkateshaya”

Please note that when chanting mantras, it’s essential to pronounce them accurately and with respect. Mantras hold significant spiritual value and are believed to have powerful effects when recited with devotion and sincerity.

Aarti of Bhagwan Venkatesh in marathi

शेषाचल अवतार तारक तूं देवा ।
सुरवर मुनिवर भावें करिती जन सेवा ॥

कमलारमणा अससी अगणित गुण ठेवा ।
कमलाक्षा मज रक्षुनि सत्वर वर द्यावा ॥

जय देव जय देव जय व्यंकटेशा ।
केवळ करूणासिंधु पुरविसी आशा ॥

हे निजवैकुंठ म्हणुनी ध्यातों मी तू तें ।
दाखविसी गुण कैसे सकळिक लोकाते ॥

देखुनि तुझे स्वरूप सुख अद्‌भुत होते ।
ध्यातां तुजला श्रीपति दृढ मानस होते ॥

॥ इति श्री व्यंकटेश आरती संपूर्णम् ॥

Meaning Of Aarti of Bhagwan Venkatesh

Certainly! Here’s the meaning of the Aarti of Bhagwan Venkatesha (Lord Venkateswara) in English:

“O Lord, You are the incarnation of Sheshachal (Lord Adisesha), the savior of all beings.
The Devas (celestial beings) and Munis (sages) seek the privilege of serving You.

You are adorned with the beauty of a lotus, and Your virtues are immeasurable.
O Kamalaksha (Lotus-eyed Lord), quickly bestow Your divine blessings and protection.

Victory to the Lord, Victory to the Lord, Victory to Lord Venkatesha,
The sole ocean of compassion, fulfill the hopes of Your devotees.

I meditate upon You as the One dwelling in Vaikuntha (Heavenly abode),
Reveal to all the world Your limitless divine qualities.

Beholding Your divine form brings extraordinary bliss,
Meditating on You, O Lord of Lakshmi, grants steadfastness to the mind.

Thus concludes the Aarti of Lord Venkatesha.”

The Aarti is a devotional hymn that expresses reverence and praise for Lord Venkatesha, emphasizing His divine qualities and the desire of devotees to serve and attain His grace.

Bhagwan Venkatesh Stotra

श्रीगणेशाय नमः । श्री व्यंकटेशाय नमः ।

ॐ नमो जी हेरंबा ।सकळादि तूं प्रारंभा ।

आठवूनि तुझी स्वरुपशोभा । वंदन भावें करीतसे ॥ १ ॥

नमन माझे हंसवाहिनी । वाग्वरदे विलासिनी ।

ग्रंथ वदावया निरुपणी । भावार्थखाणी जयामाजी ॥ २ ॥

नमन माझे गुरुवर्या । प्रकाशरुपा तूं स्वामिया ।

स्फूर्ति द्यावी ग्रंथ वदावया । जेणें श्रोतया सुख वाटे ॥ ३ ॥

नमन माझे संतसज्जना । आणि योगियां मुनिजनां ।

सकळ श्रोतयां सज्जना । नमन माझे साष्टांगी ॥ ४ ॥

ग्रंथ ऐका प्रार्थनाशतक । महादोषासी दाहक ।

तोषूनियां वैकुंठनायक । मनोरथ पूर्ण करील ॥ ५ ॥

जयजयाजी व्यंकटरमणा । दयासागरा परिपूर्णा ।

परंज्योति प्रकाशगहना । करितों प्रार्थना श्रवण कीजे ॥ ६॥

जननीपरी त्वा पाळिलें । पितयापरी त्वां सांभाळिले ।

सकळ संकटापासूनि रक्षिलें । पूर्ण दिधलें प्रेमसुख ॥ ७ ॥

हें अलोलिक जरी मानावें । तरी जग हें सृजिलें आघवें ।

जनकजनीपण स्वभावें । सहज आलें अंगासी ॥ ८ ॥

दीनानाथा प्रेमासाठी । भक्त रक्षिले संकटी ।

प्रेम दिधलें अपूर्व गोष्टी । भजनासाठी भक्तांच्या ॥ ९ ॥

आतां परिसावी विज्ञापना । कृपाळुवा लक्ष्मीरमणा ।

मज घालोनी गर्भाधाना । अलौकिक रचना दाखविली ॥ १०॥

तुज न जाणतां झालों कष्टी । आतां दृढ तुझे पायीं घातली मिठी ।

कृपाळुवा जगजेठी । अपराध पोटीं घालीं माझें ॥ ११ ॥

माझिया अपराधांच्या राशी । भेदोनि गेल्या गगनासी ।

दयावंता हृषीकेशी । आपुल्या ब्रीदासी सत्य करीं ॥ १२ ॥

पुत्राचे सहस्त्र अपराध । माता काय मानी तयाचा खेद ।

तेवीं तू कृपाळू गोविंद । मायबाप मजलागी ॥ १३ ॥

उदडांमाजी काळेगोरे । काय निवडावें निवडणारे ।

कुचलिया वृक्षांची फळें । मधुर कोठोनि असतील ॥ १४ ॥

अराटीलागीं मृदुला । कोठोनि असेल कृपावंता ।

पाषाणासी गुल्मलता । कैसियापरी फुटतील ॥ १५ ॥

आपादमस्तकावरी अन्यायी । परी तुझे पदरीं पडिलों पाहीं ।

आतां रक्षण नाना उपायीं । करणें तुज उचित ॥ १६ ॥

समर्थाचिये घरीचे श्र्वान । त्यासी सर्वही देती मान ।

तैसा तुज म्हणवितों दीन । हा अपमान कवणाचा ॥ १७ ॥

लक्ष्मी तुझे पायांतळी । आम्ही भिक्षेसी घालोनि झोळी ।

येणे तुझी ब्रीदावळी । कैसी राहील गोविंदा ॥ १८ ॥

कुबेर तुझा भांडारी । आम्हां फिरविसी दारोदारीं ।

यांत पुरुषार्थ मुरारी । काय तुजला पैं आला ॥ १९ ॥

द्रौपदीसी वस्त्रें अनंता । देत होतासी भाग्यवंता ।

आम्हांलागी कृपणता । कोठोनि आणिली गोविंदा ॥ २० ॥

मावेची करुनी द्रौपदी सती । अन्ने पुरविलीं मध्यरातीं ।

ऋषीश्र्वरांच्या बैसल्या पंक्ती । तृप्त केल्या क्षणमात्रें ॥ २१ ॥

अन्नासाठी दाही दिशा । आम्हा फिरविसी जगदिशा ।

कृपाळुवा परमपुरुषा । करुणा कैसी तुज न ये ॥ २२ ॥

अंगीकासा री या शिरोमणी । तुज प्रार्थितो मधुर वचनीं ।

अंगीकार केलिया झणीं । मज हातीचे न सोडावें ॥ २३ ॥

समुद्रे अंगीकारिला वडवानळ । तेणें अंतरी होतसे विव्हळ ।

ऐसें असोनि सर्वकाळ । अंतरी सांठविला तयानें ॥ २४ ॥

कूर्में पृथ्वीचा घेतला भार । तेणे सोडिला नाहीं बडिवार ।

एवढा ब्रह्मांड गोळ थोर । त्याचा अंगीकार पै केला ॥ २५ ॥

शंकरे धरिलें हाळाहळा । तेणे नीळवर्ण झाला गळा ।

परी त्यागिले नाही गोपाळा । भक्तवत्सला गोविंदा ॥ २६ ॥

माझ्या अपराधांच्या परी । वर्णितां शिणली वैखरी ।

दुष्ट पतित दुराचारी । अधमाहूनि अधम ॥ २७ ॥

विषयासक्त मंदमति आळशी । कृपण कुव्यसनी मलिन मानसीं ।

सदा सर्वकाळ सज्जनांसी । द्रोह करी सर्वदा ॥ २८ ॥

वचनोक्ति नाहीं मधुर । अत्यंत जनासी निष्ठुर ।

सकळ पामरांमाजीं पामर । व्यर्थ बडिवार जगी वाजे ॥ २९ ॥

काम क्रोध मद मत्सर । हें शरीर त्यांचे बिढार ।

कामकल्पनेसी थोर । दृढ येथे केला असे ॥ ३० ॥

अठरा भार वनस्पतींची लेखणी । समुद्र भरला मषीकरुनी।

माझे अवगुण लिहितां धरणीं । तरी लिहिले न जाती गोविंदा ॥ ३१ ॥

ऐसा पतित मी खरा । तरी तूं पतितपावन शारङ्गधरा ।

तुवां अंगीकार केलिया गदाधरा । कोण गुणदोष गणील ॥ ३२ ॥

नीचा रतली रायासीं । तिसी कोण म्हणेल दासी ।

लोह लागतां परिसासी । पूर्वस्थिती मग कैंची ॥ ३३ ॥

गांवीचे होते लेंडवोहळ । गंगेसी मिळतां गंगाजळ ।

काकविष्ठेचे झाले पिंपळ । तयांसी निंद्य कोण म्हणे ॥ ३४ ॥

तैसा कुजाति मी अमंगळ । परी तुझा म्हणवितो केवळ ।

कन्या देऊनियां कुळ । मग काय विचारावे ॥ ३५ ॥

जाणत असतां अपराधी नर । तरी कां केला अंगीकार ।

अंगीकारावरी अव्हेर । समर्थें केला न पाहिजे ॥ ३६ ॥

धांव पाव रे गोविंदा । हाती घेवोनिया गदा ।

करी माझ्या कर्मांचा चेंदा । सच्चिदानंदा श्रीहरी ।।३७।।

तुझिया नामाची अपरिमित शक्ती । तेथे माझी पापे किती ।

कृपाळुवा लक्ष्मीपती । बरवे चित्ती विचारी ।।३८।।

तुझे नाम पतितपावन । तुझे नाम कलिमलदहन ।

तुझे नाम भवतारण । संकटनाशन नाम तुझे ।।३९।।

आता प्रार्थना ऐक कमळापती । तुझे नामी राहो माझीमती मती।

हेंची मागतो पुढत पुढती । परंज्योती व्यंकटेशा ।।४०।।

तू अनंत तुझी अनंत नामे । तयांमाजी अति सुगमे ।

ती मी अल्पमती प्रेमे । स्मरूनी प्रार्थना करीतसे ।। ४१।।

श्रीव्यंकटेशा वासुदेवा । प्रद्युम्ना अनंता केशवा ।

संकर्षणा श्रीधरा माधवा । नारायणा आदिमूर्ती ।।४२।।

पद्मनाभा दामोदरा । प्रकाशगहना परात्परा ।

आदि अनादि विश्वंभरा । जगदुद्धारा जगदीशा ।।४३।।

कृष्णा विष्णो ह्रीशिकेषा । अनिरुद्धा पुरूषोतम्मा परेशा ।

नृसिंह वामन भार्गवेशा । बौद्ध कलंकी निजमूर्ती ।। ४४।।

अनाथरक्षका आदिपुरुषा । पूर्णब्रह्म सनातन निर्दोषा ।

सकळमंगळ मंगळाधीशा । सज्जनजीवना सुखमूर्ती ।।४५।।

गुणातीता गुणज्ञा । निजबोधरूपा निमग्ना ।

शुध्द सात्विका सुज्ञा । गुणप्राज्ञा परमेश्वरा ।।४६।।

श्रीनिधी श्रीवत्सलांछनधरा । भयकृदभयनाशना गिरिधरा ।

दुष्टदैत्यसंहारकरा । वीरा सुखकरा तू एक ।।४७।।

निखिल निरंजन निर्विकारा । विवेकरवाणी वैरागरा ।

मधुमुरदैत्यसंहारकरा । असुरमर्दना उग्रमूर्ती ।।४८।।

शंखचक्र गदाधरा । गरुडवाहना भक्तप्रियकरा ।

गोपीमनरंजना सुखकरा । अखंडित स्वभावे ।।४९।।

नानानाटकसूत्रधारिया । जगद्व्यापका जगद्वर्या ।

कृपासमुद्रा करुणालया । मुनिजनध्येया मूळमूर्ती ।।५०।।

शेषशयना सार्वभौमा । वैकुंठवासिया निरूपमा ।

भक्तकैवारिया गुणधाम । पाव आम्हां ये समयी ।।५१।।

ऐसी प्रार्थना करुनि देवीदास । अंतरी आठविला श्री व्यंकटेश ।

स्मरता ह्रिदयी प्रकटला ईश । त्या सुखासी पार नाही ।।५२।।

ह्रिदयी आविर्भवली मूर्ती । त्या सुखाची अलौकिक स्थिती ।

आपुले आपण श्रीपती । वाचेहाती वदवीतसे ।।५३।।

‘ते’ स्वरूप अत्यंत सुंदर । श्रोती श्रवण कीजे सादर ।

सांवळी तनु सुकुमार । कुंकुमाकार पादपद्मे ।।५४।।

सुरेख सरळ अंगोळिका । नखें जैसी चंद्ररेखा ।

घोटीव सुनीळ अपूर्व देखा । इंद्रनिळाचियेपरी ।।५५।।

चरणी वाळे घागरिया । वांकी वरत्या गुजरिया ।

सरळ सुंदर पोटरिया । कर्दळीस्तंभाचियेपरी ।।५६।।

गुडघे मांडिया जानुस्थळ । कटीतटी किंकिणी विशाळ ।

खालते विश्वउत्पत्तिस्थळ । वरी झळाळे सोनसळा ।।५७।।

कटीवरते नाभिस्थान । जेथोनि ब्रह्मा झाला उत्पन्न ।

उदरी त्रिवळी शोभे गहन । त्रैलोक्य संपूर्ण जयामाजी ।।५८।।

वक्ष:स्थळी शोभे पदक । पाहोनि चंद्रमा अधोमुख ।

वैजयंती करी लखलख । विद्युल्लतेचियेपरी ।।५९||

ह्रिदयी श्रीवत्सलांछन । भूषण मिरवी श्रीभगवान ।

तयावरते कंठस्थान । जयासी मुनिजन अवलोकिती ।।६०।।

उभय बाहुदंड सरळ ।नखें चंद्रापरीस तेजाळ ।

शोभती दोन्ही करकमळ । रातोत्पलाचीयेपरी ।।६१।।

मनगटी विराजती कंकणे । बाहुवटी बाहुभूषणे ।

कंठी लेइली आभरणे । सूर्यकिरणे उगवली ।।६२।।

कंठावरुते मुखकमळ । हनुवटी अत्यंत सुनीळ ।

मुखचंद्रमा अतिनिर्मळ । भक्तस्नेहाळ गोविंदा ।।६३।।

दोन्ही अधरांमाजी दंतपंक्ती । जिव्हा जैसी लावण्यज्योती ।

अधरामृतप्राप्तीची गती । ते सुख जाणे लक्ष्मी ।।६४।।

सरळ सुंदर नासिक । जेथे पवनासी झाले सुख ।

गंडस्थळीचे तेज अधिक । लखलखीत दोहीं भागी ।।६५।।

त्रिभुवनीचे तेज एकवटले । बरवेपण सिगेसि आले ।

दोन्ही पातयांनी धरिले । तेच नेत्र श्रीहरीचे ।।६६।।

व्यंकटा भृकुटिया सुनीळा । कर्णद्वयाची अभिनव लीळा ।

कुंडलांच्या फांकती कळा । तो सुखसोहळा अलौकिक ।।६७।।

भाळ विशाळ सुरेख । वरती शोभे कस्तुरीटिळक ।

केश कुरळे अलौकिक । मस्तकावरी शोभती ।।६८।।

मस्तकी मुकुट आणि किरीटी । सभोवती झिळमिळ्याची दाटी ।

त्यावरी मयूरपिच्छांची वेटी । ऐसा जगजेठी देखिला ।।६९।।

ऐसा तू देवाधिदेव । गुणातीत वासुदेव ।

माझिया भक्तीस्तव । सगुणरूप झालासी ।।७०।।

आतां करू तुझी पूजा । जगज्जीवना अधोक्षजा ।

आर्ष भावार्थ हा माझा । तुज अर्पण केला असे ।।७१।।

करूनि पंचामृतस्नान । शुद्धामृत वरी घालून ।

तुज करू मंगलस्नान । पुरुषसूक्तेकरूनियां ।।७२।।

वस्त्रे आणि यज्ञोपवीत । तुजलागी करू प्रीत्यर्थ ।

गांधाक्षता पुष्पे बहुत । तुजलागी समर्पू ।।७३।।

धूप दीप नैवेद्य । फल तांबूल दक्षिणा शुद्ध ।

वस्त्रे भूषणे गोमेद । पद्मरागादिकरुनी ।।७४।।

भक्तवत्सला गोविंदा । ही पूजा अंगीकारावी परमानंदा ।

नमस्कारुनी पादारविंदा । मग प्रदक्षिणा आरंभिली ।।७५।।

ऐसा षोडशोपचारे भगवंत । यथाविधि पूजिला हृदयांत ।

मग प्रार्थना आरंभिली बहुत । वरप्रसाद मागावया ।।७६।।

जयजयाजी श्रुतिशास्त्रआगमा । जयजयाजी गुणातीत परब्रह्मा ।

जयजयाजी हृदयवासिया रामा । जगदुद्धारा जगद्गुरू ।।७७।।

जयजयाजी पंकजाक्षा । जयजयाजी कामळाधीशा ।

जयजयाजी पूर्णपरेशा । अव्यक्तवक्ता सुखमुर्ती ।।७८।।

जयजयाजी भक्तरक्षका । जयजयाजी वैकुंठनायका ।

जयजयाजी जगपालका । भक्तांसी सखा तू एक ।।७९।।

जयजयाजी निरंजना । जयजयाजी परात्परगहना ।

जयजयाजी शुन्यातीत निर्गुणा । परिसावी विज्ञापन एक माझी ।।८०।।

मजलागी देई ऐसा वर । जेणें घडेल परोपकार ।

हेंचि मागणे साचार । वारंवार प्रार्थीतसे ।।८१।।

हा ग्रंथ जो पठण करी । त्यासी दु:ख नसे संसारी ।

पठणमात्रे चराचरी ।विजयी करी जगाते ।।८२।।

लाग्नार्थियाचे व्हावें लग्न । धनार्थीयासी व्हावें धन ।

पुत्रार्थियाचे मनोरथ पूर्ण । पुत्र देऊनि करावे ।।८३।।

पुत्र विजयी आणि पंडित । शतायुषी भाग्यवंत ।

पितृसेवेसी अत्यंत रत । जयाचे चित्त सर्वकाळ ।।८४।।

उदार आणि सर्वज्ञ । पुत्र देई भक्तालागून ।

व्याधिष्ठांची पीडा हरण । तत्काळ कीजे गोविंदा ।।८५।।

क्षय अपस्मार कुष्ठादि रोग । ग्रंथपठणे सरावा भोग ।

योगाभ्यासियासी योग । पठणमात्रे साधावा ।।८६।।

दरिद्री व्हावा भाग्यवंत । शत्रूचा व्हावा नि:पात ।

सभा व्हावी वश समस्त । ग्रंथपठणेकरुनिया ।।८७।।

विद्यार्थियासी विद्या व्हावी । युद्धी शस्त्रे न लागावी ।

पठणे जगात कीर्ति व्हावी । साधु साधु म्हणोनिया ।।८८।।

अती व्हावे मोक्षसाधन । ऐसे प्रार्थनेसी दीजे मन ।

एवढे मागतो वरदान । कृपानिधे गोविंदा ।।८९।।

प्रसन्न झाला व्यंकटरमण । देवीदासासी दिधले वरदान ।

ग्रंथाक्षरी माझे वचन । यथार्थ जाण निश्चयेसी ।।९०।।

ग्रंथी धरोनि विश्वास । पठण करील रात्रंदिवस ।

त्यालागी मी जगदीश । क्षण एक न विसंबे ।।९१।।

इच्छा धरोनि करील पठण । त्याचे सांगतो मी प्रमाण ।

सर्व कामनेसी साधन । पठण एक मंडळ ।।९२।।

पुत्रार्थियाने तीन मास । धनार्थियाने एकवीस दिवस ।

कन्यार्थियाने षण्मास । ग्रंथ आदरे वाचवा ।।९३।।

क्षय अपस्मार कुष्टादि रोग । इत्यादि साधने प्रयोग ।

त्यासी एक मंडळ सांग । पठणेकरूनि कार्यसिद्धी ।।९४।।

हे वाक्य माझे नेमस्त । ऐसे बोलिला श्रीभगवंत ।

साच न मानी जयाचे चित्त । त्यासी अध:पात सत्य होय ।।९५।।

विश्वास धरील ग्रंथपठणी । त्यासी कृपा करील चक्रपाणी ।

वर दिधला कृपा करुनी । अनुभवे कळो येईल ।।९६।।

गजेन्द्राचिया आकांतासी । कैसा पावला हृषीकेशी ।

प्रल्हादाचिया भावार्थासी । स्तंभातूनी प्रगटला ।।९७।।

वज्रासाठी गोविंदा । गोवर्धन परमानंदा ।

उचलोनिया स्वानंदकंदा । सुखी केले तये वेळी ।।९८।।

वत्साचे परी भक्तांसी । मोहे पान्हावे धेनु जैसी ।

मातेच्या स्नेह्तुलनेसी । त्याचपरी घडलेसे ।।९९।।

ऐसा तू माझा दातार । भक्तांसी घालिसी कृपेची पाखर ।

हा तयाचा निर्धार । अनाथनाथ नाम तुझे ।।१००।।

श्रीचैतन्यकृपा अलोकिक । संतोषोनि वैकुंठनायक ।

वर दिधला अलोकिक । जेणे सुख सकळांसी ।।१०१।।

हा ग्रंथ लिहिता गोविंद । या वचनी न धरावा भेद ।

हृदयी वसे परमानंद । अनुभवसिद्ध सकळांसी ।।१०२।।

या ग्रंथीचा इतिहास । भावें बोलिला विष्णुदास ।

आणिक न लागती सायास । पठणमात्रे कार्यसिद्धी ।।१०३।।

पार्वतीस उपदेशी कैलासनायक । पूर्णानंद प्रेमसुख ।

त्याचा पार न जाणती ब्राह्मादिक । मुनि सुरवर विस्मित ।।१०४।।

प्रत्यक्ष प्रगटेल वनमाळी । त्रैलोक्य भजत त्रिकाळी ।

ध्याती योगी आणि चंद्रमौळी । शेषाद्रीपर्वती उभा असे ।।१०५।।

देवीदास विनवी श्रोतयां चतुरां । प्रार्थनाशतक पठण करा ।

जावया मोक्षाचिया मंदिरा । काहीं न लागती सायास ।।१०६।।

एकाग्रचित्ते एकांती । अनुष्ठान कीजे मध्यराती ।

बैसोनिया स्वस्थचित्ती । प्रत्यक्ष मूर्ति प्रगटेल ।।१०७।।

तेथें देह्भावासी नुरे ठाव । अवघा चतुर्भुज देव ।

त्याचे चरणी ठेवोनि भाव । वरप्रसाद मागावा ।।१०८।।

इति श्रीदेवीदासविरचितं श्रीव्यंकटेशस्तोत्रं संपूर्णम 

।।श्री व्यंकटेशार्पणमस्तु ।।

Advantages of Reciting the Bhagwan Venkatesh Stotra

The Venkatesh Stotra is a devotional hymn dedicated to Lord Venkateswara, also known as Lord Balaji or Tirupati Balaji, who is a prominent deity in Hinduism. Reciting the Venkatesh Stotra is believed to have several advantages and benefits, which are as follows:

Devotional Connection: The Stotra helps foster a deep spiritual connection with Lord Venkateswara. By reciting the hymn with devotion and sincerity, individuals can experience a sense of closeness and personal connection with the deity.

Removal of Obstacles: It is believed that regular recitation of the Venkatesh Stotra can help remove various obstacles and challenges from one’s life. This includes both material and spiritual hurdles that may be hindering progress.

Protection and Blessings: The hymn is considered to invoke the blessings and protection of Lord Venkateswara. Reciting it with faith is believed to create a shield of divine protection around the devotee.

Seeking Forgiveness: The Venkatesh Stotra includes verses asking for forgiveness for past mistakes and seeking the deity’s mercy. It is thought to be an act of atonement and seeking pardon for any wrongdoings.

Attainment of Goals: By seeking the blessings of Lord Venkateswara through this Stotra, devotees hope to attain their goals and desires, whether they are related to material success or spiritual growth.

Reduction of Suffering: It is believed that reciting the hymn can help alleviate suffering and bring solace during difficult times. The divine presence of Lord Venkateswara is thought to provide comfort and strength to the devotee.

Spiritual Progress: The Venkatesh Stotra is considered a powerful tool for advancing on the spiritual path. It can aid in purifying the mind, increasing focus, and promoting inner peace.

Karmic Benefits: Devotional practices like reciting the Venkatesh Stotra are believed to accumulate positive karma (good deeds), which can lead to a more auspicious and favorable future.

It is essential to remember that the efficacy of any devotional practice depends on one’s faith, sincerity, and devotion. While reciting the Venkatesh Stotra, it is essential to do so with a pure heart and a genuine desire to connect with the divine. As with any religious or spiritual practice, the intention behind the recitation matters greatly.

Advantages of chanting the Bhagwan Venkatesh Stotra in marathi

वेंकटेश स्तोत्र म्हणजे मराठीत जपणे भक्तांसाठी महत्त्वपूर्ण आहे. हा पवित्र हुतात्मक स्तोत्र भगवान वेंकटेशकडून विनम्र अभिवादन आहे, ज्याच्या इतर नावे भगवान वेंकटेशवर किंवा वेंकटेश्वर आहेत. येथे वेंकटेश स्तोत्र जपण्याच्या महत्त्वाच्या कारणांची वर्णना दिली आहे:

दैविक संबंध: वेंकटेश स्तोत्र जपण्याने भक्त आणि भगवान वेंकटेशमध्ये एक गंभीर संबंध स्थापित होतो. ह्याचे माध्यम दैविक उपस्थितीस जाऊन आणि त्याच्या आशीर्वाद आणि कृपेची विनंती करण्याचे आहे.

आध्यात्मिक उन्नती: स्तोत्र हे आध्यात्मिक उन्नती आणि प्रज्ञानाची स्रोत आहे. त्याच्या पंक्तिमाने भगवान वेंकटेशच्या गुणधर्मांची स्तुती केली जाते, ज्यामुळे भक्त आपल्या आत्मविकासाच्या विचारात परातून त्या गुणधर्मांचे रूप घेऊन जातात.

संरक्षण आणि मार्गदर्शन: वेंकटेश स्तोत्र जपण्याच्या द्वारे भगवान वेंकटेशच्या संरक्षणशक्ती आणि मार्गदर्शन ऊर्जेचा उत्तेजना करण्यात आलेले आहे. भक्तांनी त्याच्या लक्षात असलेल्या चुनौत्या, अडचणी आणि आपल्या जीवनातील किंवा सामना करण्यात येणाऱ्या किंवा त्यात येतानाच्या किंवा त्यात येतानाच्या आपत्तीला मात करण्यासाठी ह्या प्रथा किंवा अभ्यासात भक्तांनी सहाय्यक असताना स्थिरपणे वळविले आहे.

इच्छापूर्ती: भक्तांनी अक्षरश वेंकटेश स्तोत्र जपण्याच्या आत्मा आणि मनातील विश्वासाने त्याच्या इच्छा आणि इच्छापूर्तीची उत्तरदायित्वपूर्ण विनंती केली आहे. विश्वास आहे की भगवान वेंकटेशच्या दिव्य आशीर्वादांनी आपल्या जीवनाच्या विविध पहिल्या आणि जीवनाच्या विविध पहिल्या क्षेत्रांवर पॉझिटिव्ह बदल आणि परिणामांच्या दिशेने सापडल्याची आशा आहे.

नकारात्मकतेचे काढणे: स्तोत्राचे जप विचारांच्या आणि आसपासच्या वातावरणातील नकारात्मक ऊर्जा आणि विचार

4 thoughts on “10)The Divine Arrival: The Miraculous Birth of Bhagwan Venkatesh”

Leave a Comment